Menu
Obec Syrovín
Syrovín

Zajímavosti

MORAVSKÉ VINAŘSKÉ STEZKY

Od roku 1997 vznikají po celé jižní Moravě vinařské stezky, které jsou atraktivní zejména pro cyklisty. Hlavní páteří těchto unikátních stezek je Moravská vinná , která spojuje Znojmo s Uherským Hradištěm  a jež  propojuje dalších deset okruhů.  Stezka je vedena zejména polními cestami a vedlejšími silnicemi , atraktivní krajinou mezi vinohrady, vinnými sklepy a kolem významných památek.  V příštím roce by měla délka těchto značených úseků dosáhnout neuvěřitelných 1000 km. Společným produktem jsou také internetové stránky s názvem www.stezky.cz .

V roce 2001 započala kromě jiných i realizace Bzenecké vinařské stezky, která vede územím obcí Žádovice, Ježov, Žeravice, Syrovín, Újezdec, Ořechov a Vážany.  Každá z obcí se finančně podílela na akci částkou 20 000,- Kč, část finančních toků byla získána formou dotace. Hodnota letošního díla dosáhla částky 335 tisíc Kč a zahrnuje zpracování projektů, průzkumy ,rozbory  a zejména určení tras, dodávku informačního a směrového značení, vydání informačních brožur a map. Výše uvedené úsilí však nestačí k přitáhnutí cyklistů, respektive stačí pouze částečně. V druhé části projektu je potřeba zabezpečit stravovací, ubytovací  a doprovodné služby, které mohou přinést výhody jak pro turisty, tak pro domácí. Majitelé obchodů a hospod mohou v letním období v turistice nalézt oživení tržeb.  Některé rodiny také poskytují ve svých rodinných domech občasné ubytování, a přestože tento zdroj financí pravděpodobně nikdy nebude  jejich hlavním příjmem, je vítaným vylepšením rodinného rozpočtu. V rámci pohostinnosti je možné hostům nabídnout posezení ve sklepě u souseda nebo předvedení domácího zvířectva.  Ať zní tyto věty jakkoliv naivně nebo nerealisticky,  funguje to. Je jisté, že naše obec nebude známá ani jako Máchovo jezero, ani jako Macocha, přesto pro nás může být Bzenecká vinná stezka velmi užitečná.


ZNAK A PRAPOR OBCE

Na konci roku 2000 jsme vešli v jednání s panem Miroslavem Pavlů, který nám nabídl kvalifikované ztvárnění  výsostného znaku a praporu pro naši obec.  Pan Miroslav  Jan Václav Pavlů  doposud zpracoval  návrhy obecních symbolů pro více než 280 obcí ve 36 okresech České republiky. K heraldice byl přiveden zájmem o regionální historii a historickou architekturu.  Své heraldické práce vystavoval na oborových výstavách v Muzeu těžby a zpracování zlata v Jílovém u Prahy, několikrát ve Zlíně, v Ostravě a v holandském Haagu.

Po prostudování dostupných materiálů byl navržen znak a prapor obce s těmito poznámkami:
Syrovín je ves v kotlině, ležící na pramenech Syrovinky. V letech 1371 až 1517 je uváděna u Bzence a k bzeneckému panství také náležela i po Bílé Hoře až do zániku patrimoniální správy. Majitelé se často střídali, významnými a dlouhodobými držiteli vsi byli Pruskovští z Pruskova (pozn. majitelé bzeneckého panství), a to od roku 1588. Z tohoto období pochází také stará obecní pečeť Syrovína, jejíž pečetní pole vyplňuje španělský štít se vztyčeným kosířem a dvěma hrozny po stranách. Opis majuskulou - RICHTARZ.ASTARSSI.SIROWSSTI.1607. (zdroj - MZA BRNO, fond D7, sign.H-5). 
Z památek v obci musíme připomenout kostel Obrácení svatého Pavla z let 1713 až 1716 postaven nákladem syrovínského kněze Pavla Jaroše.
Autor návrhu znaku a praporu Syrovína využil motivů z obecní pečeti, které originálním způsobem spojil s atributem svatého Pavla (meč), přičemž postavení znakových figur evokuje postavení erbovních figur Pruskovských z Pruskova ( v červeno-stříbrně polceném štítě podkovy obrácených barev) . Z erbu této vrchnosti byly převzaty i barvy.

Takto navržené symboly byly zastupitelstvem obce přijaty a zaslány do Parlamentu České republiky ke schválení. Podvýbor pro heraldiku a vexilologii poslanecké sněmovny Parlamentu dne 31. října 2001 projednal a doporučil předsedovi poslanecké sněmovny udělení navrhovaného znaku a praporu naší obci.
Znak bude popisován následně: V červeno-stříbrném polceném štítě postavený zlatý meč, provázený přiléhajícími  vinařskými noži-kosíři opačných barev. V oblouku ostří nožů vinné hrozny, vpravo zlatý, vlevo červený.
Blason praporu bude následující:
 List tvoří dva svislé pruhy, červený a bílý. Uprostřed žlutý meč hrotem dolů, ke kterému přiléhají dva odvrácené vinařské nože-kosíře, bílý v červeným a červený v bílém pruhu. V oblouku ostří nožů po jednom vinném hroznu, v červeném pruhu žlutý, v bílém červený. Poměr šířky k délce listu je 2:3.

ErbPrapor


MALÁ ETUDA O KROJÍCH A ZVYCÍCH V OBCI od paní Johany Švecové

Lidé na vesnici chodili odedávna v krojích. Ve všední den nosili kroj pracovní, ve kterém chodili na pole a doma, poklízeli.  V neděli a ve stávek nosili kroj sváteční. Dále byl ještě kroj slavnostní, velmi bohatý a barevně  vyšívaný, který se nosil jen při velmi formálních příležitostech (svatba, hody, církevní svátky, dožínky, poutě). Sukně, fěrtůšek, jupka, pod jupkou kordulka, šátek - to bylo všední oblečení venkovských žen. Muži nosili  sametové nebo cajchové gatě, kabát a zástěru z modrého vracovského plátna.

K ženskému kroji

Ke svátečnímu kroji patřila černá glotová sukně s vrapy - šorci (plizy) vyšívaná žlutým hedvábem. Pod ní se uvazovaly naškrobené bílé spodničky s krajkami, opásal se fěrtůšek z brokátu nebo ze štofu a k tomu jupka, v létě hedvábná , z jara nebo na podzim sametová, plyšová nebo beránková. Šátek se špicama nebo střapcama nebo hedvábný uvázaný pod bradou  na dva suky. V zimě na místo jupky se nosila kacabaja nebo jako krátký kožíšek, ušitý z černého plyše a olemovaný černým beránkem. To byl kroj sváteční, ve kterém  chodily všecky vdané ženy a svobodná děvčata každou neděli do kostela. V kostele byla radost pohledět na děvčata, jak klečí před oltářem v řadách vedle sebe, jedna nastrojenější než druhá. O svátcích býval kostel narvaný lidmi tak, že se do něho ani všichni nevešli. Sváteční kroj už zanikl,  můžeme jej vidět jen  při "hodech"  nebo při významných oslavách obce.

K slavnostnímu kroji

Do dnešních dnů se dochoval jen kroj slavnostní, do kterého se oblékají svobodní chlapci a děvčata při slavnostních příležitostech (v současnosti pouze při příležitosti hodů). Chlapci nosí  bílé třaslavice (gatě), černou glotovou zástěru, olemovanou střapečky, dlouhou až po kotníky s bohatou výšivkou, dále rukávce - to je košile s baňatými rukávy a na ni přišité vyšívání   - na ramenech, kolem krku a na prsou. Kordulka s tmavě modrého sukna, zdobená šněrováním a žlutými knoflíčky. Na hlavě klobouk  s voničkou a kosárky a u ní uvázaná slovácká mašle.
Ženich, stárek a ženáči nosí místo bílých třáslavic černé soukenné nohavice (gatě) u pasu stažené dírkovaným řemenem  a za ním zasunutý vyšívaný kapesník.
Děvčata nosí k slavnostnímu kroji černou sukni, fěrtůšek (brokátový, ornátový, dříve též harasový) a rukávce s baňatými rukávy nad lokty s nařasenými kadrly - to jsou strojově vyšívané krajky nebo vyšívané ručně - tzv. kvelbování. Vyšívání na ramenech, na prsou a límec u krku jsou nejkrásnější ozdoba slavnostního kroje, rovnajíc se drahocennému šperku. Kordulka je zdobená stříbrnou portou a slováckou mašlí. Na hlavě turecký šátek uvázaný kolem hlavy a kolem pasu a na rukávcích uvázané slovácké pentle.
Nevěsta a  drůžky o svatbě oblékaly místo černé sukně bílý vrapový fěrtoch a bílý fěrtůšek - na hlavě věneček z umělého bílého hlohu a dvěma lelíky, které sahaly až po pás a na nich uvázané bílé mašle. Věneček si zasloužila a mohla nosit jenom nevěsta, která se nemusela vdávat. Jaká to bývala krása, když o svatbě krojovaná nevěsta a starší drůžka v kroji v kole drůžek a svatebčanů tancovaly v hospodě "Sólo dva páry". Na to jsme se chodili dívat celá dědina. Bohužel, krojované svatby v Syrovíně zanikly před čtyřiceti i více lety. Ženich, mládenci a svobodní chlapci pracovní a sváteční kroj nenosí již po desetiletí. Tento musel zaniknou už velice dávno.
Za druhé světové války, kolem čtyřicátých let se zdálo, že kroj již zanikne úplně. Ozdoby na kroje a krojový materiál se nevyráběly, jenom náhražky a napodobeniny. Kupovali jsme je pod rukou  tajně za veliké peníze a "za něco". Jeden metr slovácké mašle na kordulku byl za 100,- Kč a "to něco" byla slivovice, sádlo, cigarety a jiné nedostatkové  zboží, kterého ve válce nebylo. Nazývali jsme to "šmelina". Taneční zábavy byly zakázány. Aby se kroj udržel, spolek Kuratorium pořádal slovácké večírky, kde byly zábavy povoleny, ale mladí nechtěli v kroji jít - už to nebylo moderní.
Poválečná léta přinesla změny. Kroj se pozdvihl a obnovil. Mladí si jej více vážili a chovali k němu úctu - díky rodičům, kteří je k tomu vychovávali - nové kroje pořizovali a do nich je oblékali. Díky slováckým souborům a národopisným slavnostem, které je učí a dávají příležitost kroje hrdě a důstojně předvádět na veřejnosti.
Kéž se krása krojů na našich dědinách udrží navždy a nikdy nezanikne. Budeme jejich hodnotu střežit jako oko v hlavě a předáme dalším generacím.


MALÉ TAJEMSTVÍ

v kopuli  pod křížem kostela v Syrovíně

V roce 1965 jsem byl poslán firmou OSP - to je Okresní stavební podnik - Veselí nad Moravou  se svou partou tesařů postavit trubkové lešení k věži i plechové střeše až po ukotvený kříž ke kostelu Obrácení svatého Pavla v Syrovíně.  Po postavení tohoto lešení přišla parta klempířů a za naší spolupráce se demontoval starý plech na věži, vyspravovalo se bednění  a dával nový plech.
Při této práci mně požádal syrovský pan farář Vladimír Kodítek, abych vyspravil  nakloněný kříž na věži. Po důkladné prohlídce jsme jako parta tesařů zjistili, že zatéká nosný trám, na který je přichycen kříž. Po dohodě s panem farářem Kodítkem  , parťákem klempířů Karlem Procházkou a parťákem tesařů Rostislavem Vaculíkem ,bylo postupováno následovně:
Rozletování kopule, vyzvednutí kříže s horní částí kopule. V dolní části kopule jsme našli umístěné pouzdro. Toto pouzdro jsme přinesl do kanceláře na faře a předal panu faráři Vladimírovi. Ihned byl zavolán klempíř, který pouzdro rozletoval. Pan farář Vladimír Kodítek z pouzdra vyňal listinu a hned řekl: "Toto je vzácná listina, to je pergamen.  Psaný je asi  švabachem nebo kurendou." A dále, že tuto listinu prostuduje.
Po výměně nosného trámu na věži bylo učiněno následovně:
Za mé přítomnosti pan farář vsunul listinu do pouzdra původního a klempíř, který byl zavolán, opět pouzdro v kanceláři zaletoval. Pak mě řekl: Rostine, dávej pouzdro do kopule tak, abych na to ze zemi viděl. Po výstupu na vrcholek věže, jsem pouzdro vložil do spodní části kopule, pan farář Vladimír dal znamení rukou, že vidí, byl zasunut kříž do nového nosného trámu, horní část kopule nasazena na spodní část a pak byla kopule klempířem zaletována.
Až do té doby nic zvláštního - jenže….. Klempíři udělali nové pouzdro a do tohoto pouzdra jsme vložili adresy všech pracovníků, dále kolik se vydělává, co stojí chleba, sůl, cukr, šaty a další věci. Naše mzda za tuto práci a pár drobných kovových platných peněz. Pouzdro se zaletovalo. Já když jsem vsunoval pouzdro do kopule, současně ze zadu  klempíř dal i toto druhé pouzdro do kopule.
A toto je dosud tím malým tajemstvím v kopuli kostela v Syrovíně. Toto jsem všechno řekl v srpnu 1998 na faře v Žeravicích panu faráři Janu Kutači, pod kterého Syrovín patří. Pan farář řekl, že by bylo dobré to napsat. Proto jsem všechno napsal jako Čestné prohlášení a stvrzuji podpisem, že vše uvedené se zakládá na pravdě.

Ve Veselí nad Moravou , 4.března 2001

Rostislav Vaculík

Doplnění

Pan farář Vladimír Kodítek přišel na faru do Syrovína v roce 1946, to mě bylo 13 let. Po letech nám pan farář Vladimír pokřtil dceru Danu a syna Rostislava v kostele v Syrovíně. V roce 1958 jsem se s manželkou a dětmi odstěhoval od rodičů ze Syrovína do svého rodinného domku  ve Veselí nad Moravou. Proto jsem se s panem farářem velmi dobře znal a on mně oslovoval Rostine.
 Tehdy mně pan farář požádal, abych o pouzdře, které jsme našli v kopuli nikde nehovořil. Bylo to tehdy v totalitním režimu a pan farář se obával, že toto pouzdro by mohlo být komunistickým režimem zabaveno nebo zlikvidováno. Přání pana faráře jsem splnil. Proto i při pozdějších setkáních  jsme nikdy o této věci nehovořili.

Pan farář mě jen řekl, že něco napíše do farní kroniky. Také jsem mu předal moje fotografie kostela s postaveným lešením u věže až ke křížku. Byl to dobrý pan farář, my jako děcka i později jako dospělí jsme ho měli rádi.
Proto jsem se přišel rozloučit v pondělí  20.2.1984 s panem farářem, čestným kanovníkem kroměřížské kapituly, Vladimírem Kodítkem na hřbitov v Syrovíně. V Syrovíně sloužil 32 let.

Až po 36 letech jsem se rozhodl v naší mladé demokracii o tomto druhém pouzdru v kopuli pod křížem v Syrovíně říci otci Janu Kutači na faře v Žeravicích, pod kterého farnost Syrovín patří. Budu o této zvláštní události informovat také Obecní úřad v Syrovíně.  Ještě uvedu , že na všech kostelech, na kterých jsme pracovali jako Syrovín , Kuželov, Strážnice, Sudoměřice, Tvarožná Lhota, Veselí nad Moravou, Vnorovy jsme zanechali zprávu pro další generace. Bohužel v té době se to muselo dělat tajně.

Přál bych našim potomkům, až budou dávat další pouzdro do kopule v Syrovíně, ať je to se slávou a před zraky občanů Syrovína.

Ve Veselí nad Moravou , 4.března 2001 

Rostislav Vaculík

Znak a prapor byl obci Syrovín oficiálně udělen Parlamentem České republiky dne 21.1.2002 a slavnostně vysvěcen v místním kostele o hodové sobotě v roce 2002.

Obec

Rychlý kontakt

Adresa: 
Syrovín 70
696 84 Syrovín

Spojení:
Tel.: 518 388 127
Fax: 518 388 127
E-mail: podatelna@syrovin.cz,
ou@syrovin.cz

Mobilní aplikace

Sledujte informace z našeho webu v mobilní aplikaci – V OBRAZE.

Přihlášení k odběru zpráv

Dostávejte informace z našeho webu prostřednictvím SMS a e-mailů

Zákaz podomního prodeje v obci

20.9.2013 nabylo účinnosti Nařízení Obce Syrovín č. 1/2013,kterým se vydává tržní řád. V čl.7 je pochůzkový a podomní prodej na území Obce Syrovín zakázán.